Dne 7.10.2023, v den zaútočení ,,Hamásu na stát Izrael'' a opětovného rozžhavení nekonečně dlouhého konfliktu, jsme se vydaly s mou nejmilejší poutnicí světem směr - Teherán. Do teď si pamatuji ten moment, kdy odbavená sedící v gejtu před nástupem do letadla, ještě v krátkosti píši svým blízkým, ať se o mne nebojí, neboť jsou v Íránu nefunkční sociální sítě a nebudu jim moci psát. Jaké zjištění bylo, že právě teď jsou zahájeny útoky Hamásem, organizací, která z části funguje také z Íránu, na hudební festival nacházející se v blízkosti okupované Gazy. Co čekat v následujících šestnácti dnech v blízkosti velkých měst a mešit? Je paranoiou obávat se možné odvety nebo je to snad reálná hrozba? 

Musím říci, že do Íránu jsme se chystaly od roku 2015 a vždy nebyla úplně vhodná ,,bezpečnostní situace''. A tak jsme to krapet oddalovaly i jinými krásnými zeměmi, které nás také volaly. O to větší ironie lidských tužeb, že ten plán bombardací se shodoval i s naším poznáváním ožehavého Íránu. Dodaly jsme si kuráže a nastoupily do letadla. Ještě mi to nedalo a v letadle před otočením tlačítka do tichého režimu ,,letadlo'' jsem otevřela zprávy. Četla jsem slova Íránského prezidenta, který se právě veřejně vyjádřil světu, že útoky na Izrael schvaluje. Motory letadla právě nabraly na síle. Tak paráda VZHŮRU DO ÍRÁNU!

ÍRÁN. Země, která má opravdu co nabídnout! Plná historie, umění, poezie a milých a šikovných lidí s dobrou duší. Je zde cítit kreativita a vynalézavost. Je to však také země plná třaskavých témat a rozporuplných komunit na jednom velkém území. Moje duše se v Íránu dosycovala zejména v přírodě, v poušti, vesničkách a zahradách. Ve větších městech a v mešitách s šítským podtónem to bylo zase o něčem jiném..

"Můj záměr pro cestu do Íránu bylo zažít autentické poznání. Nasát pravdivě energie. Nezprostředkovaně. Bez médií. Procítit opravdovost země skrze své tělo a vědomí. Pochopit více skrze komunikaci se zdejšími lidmi a skrze komunikaci se zdejší přírodou. Udělat si zase více jasno v otázkách politických i otázkách Islámu. Dalo by se říci, že vesmír mé přání splnil. Podařilo se to už jen tím načasováním''.

Mé povídání o Íránu je pouhé zprostředkování. To, k čemu dochází při výměně energie v nějakém místě, je autentické pro každého jednoho zvlášť. Jelikož jsem pocitový člověk a moje chápaní světa se z velké části skládá z vnímání energií s touhou po komplexním obrazu propojeností, nebudu vypisovat dějepisně ani historicky fakta a čísla. Toho jsou plné knihy a internet. Spíše se pokusím předat své dojmy a pocity. Mohou být zkreslené mým filtrem vnímání a absolutně nepravdivé!

ÚVODNÍ DISCLAIMER:  Následné informace jsou pouhými dojmy a osobními perspektivami jedné poutnice. Nejsou založené na frázích z učebnic. Jsou pouhým pocitovým vyjádřením na mém osobním blogu a to v pouze mnou placeným virtuálním prostoru. 

Jako bytost zvídavá hledám na cestách porozumění světu i sobě, rozšiřuji si obzory a nechávám se inspirovat rozmanitostí. Klíčové pro mne, je přenos informace na místě. Z místa a prostoru. V tichu pozorování a pokusu uvažovat v souvislostech. Zprostředkované a předžvýkané informace z médií, ale i od odborníků třeba zrovna na Írán, pro mne neznamenají konečnou pravdu. Tu bychom se měli pokusit objevovat každý sám za sebe. Historii nevnímám jako něco od sebe odděleného, neboť tak jako v mé homeopatické profesi, symptomy alias současnost ve které nyní žijeme, jsou jen kauzálním důsledkem konstitučních predispozic a specifických vnímání. Jako poutnice hledám pravdu a Boha ve všem a za vším. Irán je obrovská brána civilizací a neskutečně náročné téma. Doufám, že tento článek vám dodá chybějící ,,článek''.

 1.ČÁST - celkové dojmy - lidé v Íránu, etnika, jídlo, bazary

2.ČÁST - cesta po Íránu - od severu k jihu, jednotlivá městečka s fotografiemi

3.ČÁST - dodatek - náboženství v Íránu z mé perspektivy

LIDÉ V ÍRÁNU 

Z mé perspektivy jsou lidé v Íránu vnitřně duchem stále Peršané. I když průzkumy grafů o vyznáních budou tvrdit, že zde žijí muslimové, ti lidé jsou vnitřně nikým jiným a nevnímám že by tuto identitu celoplošně přijali. Tíhnou k jiným hodnotám i když to tak vůbec na první doslech nemusí být znát - na první pohled už ano. Jsou to velmi milí lidé se svými vizemi a necítila jsem z nich ve většině případů hlubokou touhu po spiritualitě v oné konkrétní formě Islámu, který jim je předkládaný jako ten správný. Ale na druhou stranu v silném protipólu jsou zde zastoupeni lidé ortodoxní islámské šia větve. Nepřijde mi však v éteru Islám zakořeněný, je to spíše režim než religiozita. Jejich krev a rasa je úplně jiné perspektivy a textury než na jakou jsem byla do teď zvyklá na cestách po jiných zemích Středního východu. Na pozadí je cítit určitá hrdost na svou minulost z dob Persepole, Kýra Velikého, krále králů. Někde zde v duchu Persepole jako kdyby ti lidé stále žili. Jakoby jim toto pulsovalo v tělech a myslích. Prostě touha po životě, zábavě, blahobytu, užívání si života, to mi k nim celkově sedí více - než modlení. Obecně se vzhlíží k zápaďáckým hodnotám a podle vzhledu tam i celkově směřují. Pro někoho to může být kontroverzní výrok. Ale to je to, co jsem cítila v éteru Íránu já.

Lidé v Íránu jsou velmi zruční a řemeslně nadaní. Tvoří to velkou pestrost a tradici. Uchovává to rukodělnou tradici nejrůznějších umělců, tkalců, výrobců, muzikantů, básníků, či obchodníků s artikly z přírody. Vždyť se jen stačí zaposlouchat do překrásných tónů pravé Perské hudby a hned jste přeneseni do úplně jiného světa. Světa vznešeného, moudrého, vytříbeného plného vzletných myšlenek, které se vzájemně motivují, obohacují a inspirují k hloubání a tříbení charakteru. Za doušku výtečného sladkého čaje a doprovodu nástrojů jako je Kamanče, Oud či Rámový buben, můžete slyšet vyprávění příběhů se silnou pointou, to celé se rýmuje a ještě máte husí kůži z přednesu tajemných perských slov. Pak už si jen přát vidět naživo tančit noblesní Perskou tanečnici, která se v pohroužení do delikátních pohybů s velkou kólovou sukní odevzdává Bohu, a skrze mohutné točení kolem své osy komunikuje tichou řečí svého otevřeného srdce s celou galaxií. Tomu říkám pravá Orientální esence.

Avšak žijí zde i ikony vlastnící nadprůměrnou mozkovou kapacitu, různí mistři renovátoři. Ti však co jsme slyšely odjíždí po mnoho let za prací na Západ, kde jejich inovace, návrhy či výpočty spíše někdo ocení a oni tak své mistroství v různých vědách uplatní.

Odvrácenější strana Íránu, kterou bychom jen tak asi nehádali, že se v Íránu nachází je, že zejména ve větších městech ženy chtějí držet krok s módou jež máme v Evropě/Americe. Cítí potřebu tetování, piercingů, ale bohužel i plastických operací, které nelichotivě przní krásný perský obličej! Velmi často na ulicích měst potkáte ženy, ale už i muže s přelepeným nosem po zásahu skalpelu. Skoro jakoby na to byli i hrdí. Mnoho ,,kačeřích pysků'' nelichotivě nabourávajících symetrii původně krásného obličeje. Nylonových příčesků různých barev, umělých nehtů a řas, prsou i pozadí. Ach jo. Co dodat. Lidé si doma potají pálí domácí pálenku a užívají si života podle svého i když pod opresí současného diktátorského režimu, který si vynucuje specifický druh Islámu, ve kterém jsem já osobně nezacítila spirituální esenci, kterou lze vnímat v ostatních zemích Středního východu.  

Na některých místech jsme se setkaly s tím, že různí prodejci schválně vrací méně peněz než mají a jsou schopní se hádat a to pouze v perštině, samozřejmě. Anglicky se zde skoro nedá domluvit a to ani v taxíku, ani v obchodě s jídlem a třeba ani u kontroly osobních věcí na letišti, když vám začnou velmi neurvale kontrolovat třeba i obsah krabičky s multivitamíny, tuby homeopatik a nebo sypat čisté velmi osobní věci do zavšivených boxů kam se strkají boty z ,,pochc. a posr. záchodků'' (protože záchody jsou tady všude v děsném stavu). Sečteno podtrženo, nedá se absolutně hodit všechny obyvatele Íránu do jednoho pytle! Škála rozpětí typů lidí je opravdu velká. Třeba typický Čecháček je jasný, má své charakterové rysy a mimikry. Ale Íránec? Záleží kde se pohybujete a na koho narazíte. Určitě však lidé nejsou záměrně zlí a snaží se být milí. Lidsky řečeno, tak jako všude na světě lidé jsou různí.  Jsou mezi námi však zarputilci, kteří na tezi, že Írán je nebezpečná země plná teroristů, odpovídají antitezí že všichni Íránci v celé zemi jsou milí, pohostinní a že Írán je bezpečné místo. Nevím, jak může být taková jaderná velmoc provokující další země bezpečné místo a lidé plní třaskavých emocí z režimu směřující k odporu, velmi mírumilovní? Chce to trochu přistát nohama na zemi a vnímat ostrou politiku a střety zájmů na pozadí. Z mého dojmu o Íránu ještě hodně uslyšíme a myslím, že pokud se bude něco ve světě dít, Írán či jeho představitelé budou někde v kontextu událostí.

ETNIKA

Ráda bych připomněla že Peršané nejsou Arabové a tak je potřeba se na Írán dívat. Protože Íránci jsou více než alergičtí, když si to lidé stále pletou. Vnímají i určitou hrdost na to být Peršan s celou velkolepou historií před nástupem Islámu, který se tu celkem ,, vnucuje''. Nalezneme zde semitskou stopu Arabů a Židů avšak Islám nemá genetické předurčení. Alláh znamená v překladu Bůh. Nikoliv Arabský Bůh ani Perský. Další etnika se svým náboženstvím například křesťanští Arménci, také etnika jako jsou Balúčové, Kurdové, Ázerbájdžánci. 

JÍDLO

Pro všežravé gurmány vyloženě ráj. Íránci milují jídlo a umí si jej náležitě vychutnat. Hodují zejména na obřích ,,tachtech'' kde holdují v sedě dohromady nad velkými talíři. Mně se po mnoha letech striktního vegetariánství (které jsem před pár lety ukončila), hodilo v Íránu alespoň to, že jsem si mohla dávat jejich výtečné ,,čůče'' neboli různé druhy jemně kořeněných kuřecích špízů/kebabů s rýží nebo chlebem. Neboť jinak moc vegetariánských možností jsem nenašla. K mání je pokrm zvaný Kaške bádemdžán rozmačkaný vařený lilek se syrovátkou a rozemletými ořechy. Chuť je to vyloženě zajímavá a netradiční a ne každý ji snese. Další možností jsou vege polévky Aš Rešte. Jinak je potřeba se připravit na samá zvířecí kolena a jehněčí variace. Co by měl každý ochutnat je omáčka pěti bylin s fazolí - Chorešte ghrome - to je úplně vesmírná chuť! Pokrmy jsou velmi vkusně připravené a originální na pohled. Co mi zde chybělo byly brambory, dosuplovala jsem to hranolkami. Čaj si můžete zamíchat cukrkandlovou lžičkou.  Jinak mají dobrou Coca Colu, Iránského původu, z jistých důvodů neodebírají tu Americkou, ta Íránská (ve skle) je ale stejně o dost lepší! A na co nelze zapomenout byla Granátová jablka, to je prostě boží ovoce a živit se jím v krásném prostředí Persie, vytvářelo 3D pocit. Pěstují se tu růže a vyrábí se tu růžová voda. Šafrán, další nekonečně cenná rostlina (koření), která se tu přidává do pokrmů, džusů ale třeba i zmrzlin! V mém světě homeopatie je to cenný ženský lék. Tedy hojnost chutí i pestrost barev zdejších pokrmů určitě nezklame!

BAZARY V ÍRÁNU

Dlouhé procházky skrze bazary a souqy jsou v zemích Orientu jednou z mých velmi oblíbených činností. Pozorovat místa, kde jsou ještě zachována řemesla a umění. Místo plné barev a vzorů, materiálů, kovů, šperků a látek, koberců  v kombinaci s podmanivou vůní koření a vykuřovadel je něco, čemu prostě neodolám. Vždy, když je člověk znaven a oči bolí samým úžasem, najde se malé místečko k občerstvení svěžím džusem z čerstvě vymačkané ovocné či zeleninové šťávy. Tady to platí také!

Co je jiné? Vyloženě se tu nesmlouvá. Místo smlouvání se používá věta s žádostí o slevu ,,Takfíf bedít''. Krásné tržiště, kde se nám líbilo bylo v Isfahánu v podloubích historických domů ze safíovské éry na jednom s největších náměstích na světě Naqš-e džahán známé také jako Šáhovo náměstí. Další velmi zajímavý a krásný bazar je Saraye Moshir v Shirázu. Co mne překvapilo, byl fakt, že v Íránu toho co jsme stačili projít, se již poměrně často nachází zboží z Číny s umělými materiály a tuctovými nabídkami, bez orientální esence. Když však člověk hledá, dají se najít pěkné originály a zajímavé kousky i mezi Čína style. Navíc Čínský jazyk byl až nápadně často používaný na informačních cedulích. Více než Anglický. Tedy politické spojenectví teď rozebírat nechci, ale je očividné.

Írán - pestrý - krásný - barevný. 

Užívala jsem si doslova každé zákoutí! Všude byl přítomný nějaký detail nebo kousek zajímavé atmosféry.

CESTA PO ÍRÁNU od severu k jihu

TEHERÁN 

Po příletu do Teheránu jsem měla hned možnost zavnímat opravdovost a syrovost nálady lidí, která tu panuje. Hned u tubusu vedoucího z východu z letadla do haly jsem chvíli pozorovala mumraj lidí řinoucí se z letadla ven. Zastavila se u mě žena a zeptala se jestli je vše v pořádku, že mi případně s čímkoli muže pomoci. To bylo od ní moc milé. Vzápětí vycházela další žena, která hrdě kráčela se vztyčeným fakáčem. Kráčela směrem ke mě, měla vyceněné zuby a zakaboněný obličej. Chvíli jsem se lekla že je to na mě, než mi došlo, že je za mnou kamera a že šlo o vzkaz zdejšímu systému. Je zde povinné nařízení pro ženy, nošení šátků na hlavě, i pro turistky a cestovatelky. Tato žena a její kamarádky šátek rozhodně nasazený neměly, ani náznakem. Jo! Řekla jsem si, tuto energii niterně znám. Rebelie je zvláštní minerální látka, která mi také koluje v krvi, je to určitý druh výživy, která oživuje vše zemdlelé a falešné odsouzené k sebedestrukci. A tak jsem pochopila, že tady to bude mít říz.

Jelikož jsem byla odříznutá od sítí a kvalitních zdrojů informací, kde mi ani YT nefungoval. Podařilo se mi naladit alespoň on-line audio živého Svobodného vysílače na které v Íránu nemají ,,radar''. A tak jsme ,,potají'' poslouchaly na pokoji páteční relaci nechutně alternativního zdroje, abychom alespoň trochu získaly přehled co se ve světě děje. Říkala jsem si, že asi takhle nějak se museli cítit za Bolševika lidi v ČR, když si potají předávali jiný než mainstreamový zdroj informací. 

Věž Azadi, kde se odehrávala přímo Islámská revoluce. Kolem roku 1978 zde lidé protestovali proti diktatuře šáha Mohammeda Rézi Pahlavího, který nakonec musel ze země odletět. A namísto toho si zvolili Ajjatoláha Chomejního a tím se stala islámskou republikou s vládou ,,duchovních'', kteří zastupují skrytého imáma Mahdí, který jediný má pravomoc vládnout! (O tom více později). Za hlavního nepřítele bylo označeno USA. V říjnu 1979 bylo obsazeno "vyzvědačské hnízdo Ameriky", americká ambasáda. Rukojmí byly drženi více než rok. Tuto ambasádu jsme navštívily a nestačily zírat jak otevřený odpor zde vůči Americe je. Až na pár podivností, třeba že mnoho z těch co se podíleli na záchraně Iránu, dodnes v usa žijí, studují a zakládají rodiny.

Navštívily jsme zdejší metro, které mělo zvláštní rozdělení vagónu pro ženy (byl vlastně vagín ) a vagón pro muže. To bylo musím říct příjemné. Nikdo s tvrdou peněženkou se na vás zezadu netlačil a člověk byl více uvolněn. Mají tu i Palestinské náměstí kde odpočítávají dny Izraeli, tam jsme se v tuto divnou dobu raději moc nezdržovaly.  

KÁŠHÁN 

Městečko jako pouštní oáza s zajímavým bazarem a stylovými kupeckými domy, které mají uvnitř svou malou soukromou vlastní oázu, palmy a zahradu. Město, kde najdete také zajímavé tradiční lázně Hamám. Domy alias karavánseráje, kdy za historických dob zde odpočívali kupci na svých cestách hedvábnou stezkou. Navštívily jsme takové místo vyhloubené do obrovské hlubiny až pod zem a pojedly perského pokrmu. Hloubením děr pro domy stavitelé docílili kvalitní přirozené klimatizace a v těchto pouštních oblastech jsou nedocenitelné. Vyplnit domem díru je opravdu rarita!

ISFAHÁN

Když jsme vystoupily z autobusu a šly přespat do hotelu, cesta s kufrem mi připomněla v první chvíli čistě Prahu a Václavské náměstí! Jednalo se o širokou pěší zónu s obchody táhnoucí se do mírného kopce se sochou koně uprostřed! Stovky lidí, obchůdky se značkovým zbožím jaké známe z Evropy, stromy u chodníků. Až na to, že tato ulice byla navázána na nedaleké překrásné obří náměstí Naqš-e Džahan s historickými mešitami Imáma a Lotfolláha, dále na královský palác Ali Qapu a poblíž náměstí také letohrádek Čehel Sotun.

Náměstí bylo vystavěno za vlády Abbáse I. Velikého v 17. stol. a my jsme se na něj byly podívat jak večer, kdy bylo překrásně osvícené, tak i za dne pro prozkoumání detailů a hlavně navštívení bazaru, který byl ještě stále plný rukodělných řemesel. A to je to esence Orientu! Ze všech hlavních staveb stojí za vidění mešita šejcha Lotfolláha uprostřed náměstí pro svou hru světel uvnitř obří kopule doslova plnou ,,Božích'' nápisů.

MEŠITA MASHED-eJAMEH nejstarší mešita. Co opravdu nešlo přehlédnout bylo ,,elegantní'' zabudování vladařů Iránu snad do každé mešity. Jak vladaře minulého tak současného. To je v Islámu něco velmi kontroverzního. V Islámu obecně, je z logických důvodů zákaz zobrazování nejen svatých obrázků, andělů či rovnou Boha - tak už vůbec ne vladařů a autorit lidského původu. Uctívání samo, čehokoliv jiného než Boha-stvořitele, tedy zejména ne lidí, je proti samotné pointě monoteismu. Toto podbízení se bylo doslova všude. 

ABYANEH

Rudá a krásná Abyaneh - vyrazí ti dech! Prastará horská vesnička s vůní granátových jablek. Jedním z nejkouzelnějších míst na cestě Íránem se pro mne stala jedna z nejstarších horských vesniček v Íránu. Úplně vybízí se zde toulat uličkami tvořenými z červené hlíny, slámy a dřeva a při tom pojídat čerstvá granátová jablka. Na útulném hřejivém místečku s výhledem na hory, jsem se nechala rozplynout v meditaci s duchem místa. Autentické místo, které obývají stále lokální lidé, úctyhodných věků.

Dopad hřejivých paprsků konejšil mou těkavou mysl, která si byla vědoma bizarní skutečnosti, že někde v blízkém okolí se údajně nachází továrna na výrobu jaderných zbraní. V čase, kdy zrovna vypukla válka ve ,,státě'' Izrael tento fakt zhutnil atmosféru, pardon ,,atomosféru'', na maximum. Ale pokud jsem dokázala udržet pozornost v čiré přítomnosti bylo to opravdu překrásné místo! Také zde ještě existují dveře se dvěma druhy klepadel. Jedním klepadlem ohlašujete příchod muže a druhým odlišným klepadlem příchod ženy. No, obávám se že v dnešním bláznivém světě už jim dvě klepadla brzy stačit nebudou. Citlivé povahy mi prominou. Jedním slovem, sem se podívat opravdu stojí za to!   

VARZANEH - pouštní duny a solné jezero

Překrásné pouštní místo, které dosytilo mou duši a radostí. Chtěly jsme přespat v noční poušti, ale jelikož byla písečná bouře, vylezly jsme alespoň na pár dun a rozevlátě se kochaly rozlehlými výhledy a pocity svobody. Namísto noci v objetí dun a nekonečně hvězd, jsme si pořádně zatrsaly na svatbě, kam jsme byly úplnou náhodou pozvané. Svatba měla grády jak se patří, jen se tam nesmělo fotit. Když jsme vešly do stanu, byl úplně narvaný k prasknutí, odhadem 200 žen. Rovnou nás místňačky protlačovaly k nevěstě, ať se prý neostýcháme a jdeme si zatančit. Nedalo se uniknout a energie zde byla velmi vřelá. A tak nakonec opravdu nás dotlačily až k nevěstě. Na počest cizinek v komunitě se z překrásného trůnu zvedla i sama nevěsta a tančily jsme v kruhu. Konečně  jsme mohly využít 3/4 šimmy i mimo tělocvičnu. Rovnou jsme si ho vyšvihly na pódiu, kde jsme byly zasypávaní perlami. Opravdu Boží zážitek. Když jsme pak seděly na zemi, komunikovala jsem očima a posuňky se starou babičkou kmene. Dělaly jsme si srandu z mého piercingu ve rtu. Chtěla mi ho sundat, jako že je to přilepená ozdoba, ale když mi natáhla kůži až skoro k ní, tak se přesvědčila že je to opravdu skrz. Obrazně jsem spojeným ukazováčkem a palcem naznačila penetrací druhého ukazováčku, že je to skrz. Toto gesto pochopila okamžitě, ale spojila si to s jinou aktivitou a tak jsme se obě řehtaly až jsme se za břicha popadaly. No ona řeč tak důležitá nemusí být, hlavně že je sranda.

QOM - nejposvátnější město Íránu (s Mašahadem)

Významné poutní místo vyznavačů ší'tského Islámu. Údajně také hlavní místo odporu proti režimu šáha Pahlaví. Po Mashadu druhé nejsvatější místo v Íránu. Toto místo na mne zanechalo velkolepý dojem, zejména co se architektury týče a pokud budu vzpomínat na Írán, tak tohle bude jeden z mých top zážitků! Skoro žádný turista, jen samí opravdoví poutníci. Absolutně autentické místo!

Do města jsme přijely večer a hned nás přivítalo několik zajímavých billboardů. Dávalo nám to tušit že jsme asi v pěkně radikální části země. Což se začalo projevovat hned při první procházce. Ortodoxie byla opravdu cítit na každém kroku. 

,,Po vkročení dovnitř jsem na všechny vstupní peripetie zapomněla a oněměla úžasem staveb, světel, sklíček, mozaiek kaligrafie a tak dále! Ano! Přesně pro tyto chvíle jsem zde v Íránu! To je opravdová nádhera.''

Vydaly jsme se pomalým krokem v této neuvěřitelné dimenzi jako z jiného světa přímo ke hrobce FATIMY al-Ma'súme - sestře Imáma Rezy (Alího Ibn Músá ar Rezá)- osmého následovníka proroka Mohammeda. Kráčíme v úžasu dál. Jsou zde jen ženy a žádný muž. Ženy posedávají volně v prostoru, čtou si svaté písmo a v poklidu si jemně povídají. Malé děti tu nepiští, jen tak jemně poskakují. Je tu cítit klid a taková zvláštní atmosféra napětí. Začal mě lehce přepadat stihomam, že na nás koukají, až cca po 3 minutách k nám přistoupily dvě ženy a ptají se nás zda jsme muslimky, protože jinak jsme právě znesvětily naší nohou posvátnou hrobku. Říkám, že se velmi omlouváme, že se zajímáme o zdejší kulturu, ale respektujeme co říká a proto v míru odcházíme ven. Paní nás vyprovází a celou cestu se omlouvá. Bylo mi to líto, neboť jsme v respektu přišly a nepředpokládala jsem, že by mělo být hříšné dozvědět se víc o životě a víře lidí. Celé to jen dokresluje paradoxy ší'tského Islámu, zaprvé ctít lidi v diamantových hrobkách a chovat se nevítavě k návštěvníkům, kteří v míru přichází. Co kdybychom chtěly zrovna ten večer konvertovat? Ne - znesvěceno? Zážitek nám to ale určitě nezkazilo, neboť to bylo takové vlastně mírné a v klidu. Spíše bylo nepříjemné, že nás běžela někomu nahlásit v ,,civilu'' stojícímu, a to už jsem věděla, že jsme pod drobnohledem a je čas odejít... 

Když si má drahá mamča shazovala obří hadr z hlavy v ženské sekci při výstupu pro vrácení, omylem si sundala i její šátek - rychle byla důrazně napomenuta (v ženské sekci), že támhle je kamera kterou sledují muži ať si okamžitě nasadí její šatek! Uf, tohle už by nenapadlo ani největšího rýpala! Tak tohle je ten ortodox přístup.

Cestou na hotel jsme si říkaly jak na nás přišly, i přes to, že jsme byly pečlivě zahaleny - jsme byly vlastně odhaleny?! Aha! Zapomněly jsme totiž při vstupu políbit futra hrobky. Také jsme měly úžasem rovnou hlavu otočenou nahoru a pusu dokořán, také onen hadr na abaye jsme měly gumou přes hlavu místo dolu vedoucí týlem pod lebkou. Takže taková vlastně trochu nechtěná parodie. 

Druhý den ráno, jsme se byly podívat ještě jednou na toto místo za bílého dne. Bylo to také úžasné, ale noc byla noc, mělo to úplně jiné grády ve tmě. 

YAZD

Z měst, která jsme stihly projet, se nám oběma líbil Yazd a to co do celkového rozložení a útulnosti obecně. Takový plný malých originálních hliněných uliček a všude nenucená historie. Yazd byl celý takový kontinuální. Myšleno, že nebyl rozdělen na kousek moderní mumraj, pak předěl a památka. Líbil se nám celkově historickou provázaností. Bazar byl zajímavý, ale v Isfahánu hezčí. 

Z města vycházel příjemný poklid. Snídaly jsme v překrásné vnitřní Perské zahradě, která se rozprostřela vstupem z ulice do domu. Šlo se po schodech dolů a pak zase na horu a najednou se před námi rozlehla obdélníková zahrada s dalším navazujícím stavením. 

Navštívily jsme zde pradávné sportovní vystoupení s bojovným duchem ZOURKANEH. Místní muži si zachovávají tuto tradici, která v minulosti sloužila k přípravě válečníků na boj. Drží si atletickou fyzičku, zvedají nad hlavu různě těžká závaží a do rytmů živých bubnů a posvátných výkřiků se točí a různě hecují. Dnes už je to spíše turistická podívaná.

Podívaly jsme se také do muzea podzemních kanálů vody - kanátů, viděly jsme jak je moudře budovali a napojovali v podzemí, jak vedly městy a jednotlivými domy. Také jsme viděly neuvěřitelně hluboké a monstrózní nádrže na vodu vystavěné v dávných dobách jako zdroje vody pro město.

Jinak je Yazd centrem vyznavačů náboženství Zarathuštry. Nachází se zde pohřební věže a různé před místnosti, kde se údajně odpojovala duše od těla, kterou hlídal pes aby jí nenapadl zlý Ahriman. Celý proces pohřební zní pro dnešního člověka poněkud bizarně, je to spíše rituál se svými magickými postupy. Dále je možnost vidět věčný chrám ohně Ateškáde, který zde nepřetržitě hoří mnoho a mnoho let. Nedaleko se nachází poutní místo ve skalách uprostřed pouště. Takzvaná svatyně ČAK ČAK. Místo mělo zvláštní atmosféru a vedlo ke svatyni mnoho schodů. Celou dobu, během výstupu po schodech vzhůru hrála z megafonu stále se opakující krátká mantra, která zněla jako Hinduistická. Nejspíše šlo o recitaci starobylých (pro vyznavače Zoroastrismu) posvátných Avestských textů. Seděl tam pod stromem jeden jediný muž, asi správce, a na stolku měl terminál na platební karty. Zajímavé.

SHIRÁZ

Překrásný třpytivý a barevný Shiráz - bude mít rád i svéráz! Něžně krásná růžová mešita Násir al Mulk i impozantní zrcadlová mešita Shahcheragh holy Shrine, kde oči až přechází. Takový podobný styl jsme viděly ještě v Qomu. Byly jsme se projít v rajské perské zahradě Eram garden, krásná s láskou udržovaná. Šíráz je také město básníka Haféze, který miloval víno a válel v recitaci korán zpaměti. Navštívily jsme jeho hrobku a začetly se do básní. O něco dále zde najdeme hrob dalšího básníka a sice Sádího, líbí se mi jeho výrok: ,,...kdo je lhostejný k utrpení druhých nezaslouží si názvu člověk''. Také přirovnává utrpení k medu coby alchymii vnitřní evoluce, což mi připomíná i mého oblíbeného básníka Rúmího.

Dále zde stojí za procházku velkolepý rozsáhlý bazar. Yazd je obecně místo krásné k vidění, neboť na relativně malé rozloze je hustá koncentrace zajímavých míst k vidění. 

Růžová mešita byla sice zavřená pro rekonstrukci, ale naštěstí se druhý den otevřela neboť to bylo jedno z hlavních míst, které jsem chtěla vidět. Kdo by si chtěl nechat ujít odrazy barevných sklíček na Perském koberci? Je to sice krásná jemná atmosféra, která vypadá na fotce nenuceně, jemně, ale zatím vším je tvrdý boj o místo. I přesto, že do mešity doslova vtrhnete mezi prvními, musíte okamžitě zaujmout bojovou pozici před nálety Čínských UFOcených turistů. 

V zrcadlové mešitě nás čekala opět šacovačka, přísná kontrola a zvláštní pocity z místa. Na spirituální dojem jsem nenarazila. Možná je to i faktem že zde byl nedávno nějaký závažný útok. Místní průvodkyně po areálu mešity, učenkyně Islámu neznala 99 jmen Božích, které se používají běžně v zikru, celkem mě to zaujalo. 

Druhý den ráno, jsem dost značně začala pociťovat obrovskou únavu, z častých přejezdů, brzkých vstávání bez pár dní kvalitního jídla a neustálého napětí ve vzduchu. Čekal nás přejezd zpět do Yazdu a z Yazdu zase dolů nočním vlakem do Bandaru. O to vtipnější bylo, že první věc co jsem ráno uviděla, když jsem otevřela oči, byl větrák s netradičním vzkazem. Který jsem málem vzala vážně :) 

Taky jsem pochopila proč říká Yazdu - Yazd - no pořád se přes něj yezdí :)

Meziměstské autobusy byly opravdu luxusní, daly se natáhnout úplně nohy, obří sedačky byly ultra pohodlné. Vše bylo čisté a prostorné. Za mě ještě lepší než lehátkový vlak. Ale i ten byl hodobóžový.

BANDAR ABBÁS - až na jih k Perskému zálivu

Do Bandaru jsem přijela úplně vyčerpaná. Libovala jsem si, že konečně u moře se dobiji sluncem a energií, očistím v moři z měst a lidí. Po otevření dveří našeho luxus vlaku jsem dostala pořádnou ránu. Atmosférický tlak asi mínus sto, teplota vzduchu asi plus sto. Nedalo se dýchat, nevím co to bylo za nuance, ale toto místo mě odrovnalo. Dorazily jsme na autentický místní trh. Procházely jsme rybím trhem a mrtvolný puch umocňoval můj stav o větší intenzitu. Následoval další přesun a sice z pevniny na ostrov Qešm. Začínala jsem si připadat jak ta leklá ryba kolem kterých jsme opakovaně chodily kolem dokola. Začaly mi nastupovat obrovské bolesti svalů, že jsem sotva unesla svůj kufr. Na lodi měli obří fukary po obou stranách a měla jsem hodinu čistého času pro odpočinek na další aktivitu. Loď byla úplně plná, lidi se balili do svetrů a šál kvůli hyper silné klimošce. Pro mě to bylo v mém stavu akorát. Toužila jsem vychladnout, zabořila jsem hlavu do baťohu a usnula. 

Foto: Téměř v každé oblasti jsem narazila na milované psí přátelé, psí poutníky. Svobodné a velmi přátelské pouliční kamarády. Pak bylo nakrmit kojící fenku radostí. Stejně tak napojit vyprahlého psa u slaného moře zbytkem své vody, kterou mi vypil přímo z dlaní, to bylo samozřejmostí a pohrát si s hnědáčem vedle mého lože nezbytností. 

QEŠM - ostrov v Perském zálivu

A protože jsme měly naplánovaný výlet lodí bez střechy kamsi za mangrovníkem, přímé slunce bez spánku, pitného režimu a pořádné stravy posledních dvou dní si vybralo svou daň. 

Do večeře už jsem měla horečku s obrovskou bolestí svalů a vytouženou večeři jsem už ani nesnědla. Nepřála jsem si nic víc, než přijít na pokoj a do toho dusna si pustit větrák nebo klimatizaci. O to větší další vtipnost. Po příjezdu, do sice krásného bungalov hotelu v úplně přírodním stylu (kruhové mini domečky na pláži), světe div se - zrovna vypnuli elektriku. Široko daleko tma, voda netekla, větrák se ani nehnul. Úplně grogy jsem se svalila na postel špinavá a bezděčně natáhla ruku do mojí Homeopatické lékárničky první pomoci na cesty! Jediné v co jsem v tento vtipný den doufala, že ty pravá homeopatika s sebou mám! Měla jsem příznaky Gelsemnia. Dala jsem si kuličku a po chvíli ještě jednu a usnula. Ráno po horečce ani nejmenší stopy. Bravo! Nic se nerozjelo a dokonce se to královsky poléčilo. Běžela jsem se vykoupat do moře a cestou potkala překrásného potulného pejska. Moře bylo doslova vařící. Krásně jsem si v něm porochnila, napravila záda a vše bylo ready na další zážitky a hlavně na přelet zpět do Teheránu.

Vždy jsem toužila pohlédnout na Perský záliv jak z Ománské strany, tak ze strany Íránské. Pomyslně dohlédnout z nejvzdálenějšího bodu na ten nejbližší z druhé strany. Na obě dvě možnosti je potřeba vykonat určité úsilí. Na Ománský Khasab/Musandam je možné dojet přímo z Emirátů, což už jsme jednou zkoušely v roce 2017, ale nepovedlo se nám to, jelikož auto z půjčovny nenechali na hranici projet do Ománu. A paradoxně z Ománské strany se jedná o překonání hranic UAE i když už v Ománu jste. O to jsme se pokusily v roce 2023 a málem se nám to nepodařilo ani podruhé, neboť byl obrovský cyklon a cestu na poloostrov zrušili.

 Až těsně před odletem jsme se tam nakonec dostaly, avšak nikoliv lodí, dle původního plánu, neboť lodě měly zákaz vyplutí v celém Ománu. Musely jsme tam doletět. Irán je naopak potřeba úplně celý projet až na jih a pak lodí se dostat na ostrov Qešm. Povedlo se nám to nakonec oboje, ve stejném roce 2023! Krásný a teplý Perský záliv mne zalil blahem ze splněného snu. 

Kaňon na ostrově je překrásné místo se svobodnými velbloudy, krátery, rozlehlými pláněmi. Evokovalo to ve mě trochu pocity jaké zažívám na poušti. Místo, které stálo za to vidět. Místo, kde ženy nosí originální zdobené masky přes obličej mne ihned inspirovalo k tanečním fúzím. 

TOČÁL - hora 3957 mnm nad Teheránem 

Hned brzy ráno jsme vstávaly na poslední zdejší dobrodružství. Hora Točál. Na horu jsme vyjely lanovkou na dva nástupy. V mezistanici jsme se pár minut aklimatizovaly a pokračovaly. Na hoře byla celkem zima a nás ještě čekal asi hodinku výstup ve sněhu na vrchol. Bylo celkem hutné převýšení ale úplně na pohodu! Za mě byl krásný paradox, že ještě večer jsme brouzdaly v parnu bosky 0 mnm takřka na nejjižnějším bodě Íránu na ostrově Qešm a ráno funíme do šály a drápeme se ve sněhu ve 4tisícovce na severu Íránu.

Závěrem. Írán byl pro mne velmi intenzivní zemí a také kulturně rozmanitou s velkým množstvím úžasných možností toho, co zde vidět. Jsem ráda že jsme Írán mohly navštívit a vnitřně si ujasnit spoustu souvislostí.

3. ČÁST _ Náboženství v Íránu_ naleznete v pokračování článku ZDE. 

S úctou k zemi a ke všem obyvatelům Íránu i lidem na cestě, děkuji za zkušenost a že jsem tu mohla být alespoň na chvilku součástí. Tak ať se práší za kočárem!!!!

                                                                                                   Barbora Lycana